2025.9.2
Náhrada škody a nemajetkové újmy vzniklé v důsledku daňového řízení – úvod do problematiky
Mgr. Ing. Pavel Matějka
Nahoru1. Úvodem
Majetková újma (škoda) a nemajetková újma mohou vzniknout v každodenním životě. Ostatně také proto jsou právně upraveny zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "občanský zákoník" nebo "OZ"). Zvláštním případem majetkové nebo nemajetkové újmy je újma způsobená při výkonu veřejné moci nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem orgánu veřejné moci. V těchto případech je nutno vycházet z právní úpravy speciální, která je obsažena v zákoně č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o odpovědnosti za škodu"). S ohledem na skutečnost, že orgánů veřejné moci je celá řada, hovoří se velmi často v daném směru o majetkové nebo nemajetkové újmě obecně. Jednou z dílčích oblastí možného vzniku majetkové nebo nemajetkové újmy jsou případy, kdy je tato újma způsobena nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem orgánu Finanční správy České republiky. O jaké orgány jde, stanoví zákon č. 456/2011 Sb., o Finanční správě České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a jejich přehled je uveden níže.
Obrázek 1: Orgány Finanční správy České republiky
Majetková újma (škoda) nebo nemajetková újma mohou vzniknout v důsledku daňového řízení, jehož se konkrétní fyzická nebo právnická osoba účastnila v pozici daňového subjektu, a příslušný orgán Finanční správy České republiky se v rámci tohoto řízení dopustil nesprávného úředního postupu nebo vydal rozhodnutí, které bylo následně příslušným orgánem (nejčastěji správním soudem) pro nezákonnost zrušeno.
Nahoru2. Odpovědnost státu za škodu a nemajetkovou újmu
Odpovědnost státu podle zákona o odpovědnosti za škodu může vzniknout pouze v případě, že ke škodě došlo při výkonu veřejné moci. Za veřejnou moc lze v obecné rovině označit takovou moc, kterou je rozhodováno o právech a povinnostech konkrétních subjektů (v daňovém řízení daňových subjektů), kdy orgán veřejné moci vystupuje ve vrchnostenském postavení.
Obrázek 2: Odpovědnost státu za škodu podle subjektů, které škodu způsobily
Za škodu, která byla způsobena státními orgány, mezi něž orgány Finanční správy České republiky také patří, odpovídá stát za splnění zákonem stanovených podmínek (§ 5 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu), tedy pouze v případě, jde-li o škodu, která byla způsobena rozhodnutím vydaným v občanském soudním řízení, v řízení správním, v řízení podle soudního řádu správního či v řízení trestním, nebo jde-li o škodu, jež byla způsobena nesprávným úředním postupem státních orgánů.
Organizačními složkami státu, které jsou ve věcech náhrady škody a nemajetkové újmy způsobené rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem oprávněny jednat jménem státu, jsou obecně podle § 6 odst. 1 zákona o odpovědnosti za škodu ministerstva a jiné ústřední správní úřady. Není-li možno určit příslušný úřad podle § 6 odst. 2 nebo 3 zákona o odpovědnosti za škodu, potom jedná za stát Ministerstvo financí. V případech, kdy je uplatňován nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy způsobené orgány Finanční správy České republiky, jedná za stát podle § 6 odst. 2 písm. b) zákona o odpovědnosti za škodu Ministerstvo financí, neboť ke škodě v takovém případě došlo v odvětví státní správy, které spadá do jeho působnosti (srov. § 4 zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů).
Nahoru3. Škoda a nemajetková újma
Společným označením pro škodu a nemajetkovou újmu je v obecné rovině pojem újma. Újma může vzniknout jak ve sféře majetkové, potom je nazývána škodou, kterou představuje skutečná škoda a ušlý zisk, tak i ve sféře nemajetkové, kdy je nazývána nemajetkovou újmou. Pokud dojde k újmě v majetkové sféře, jde nejčastěji o snížení hodnoty majetku. Ve sféře nemajetkové lze za újmu označit zejména zásah do cti, vážnosti, nebo dobré pověsti fyzické osoby. Obecněji lze uvést, že nemajetková újma vzniká na základě úkorně vnímané skutečnosti, která se negativně projeví v psychické sféře jednotlivce.
Obrázek 3: Majetková a nemajetková újma
Nahoru3.1 Stručný ústavněprávní pohled
Podle čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod má každý právo na náhradu škody, která byla způsobena nezákonným rozhodnutím soudu, jiného státního orgánu či orgánu veřejné správy, a dále škody, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Označení "každý", jehož je použito v textu zmíněného ustanovení, nelze vykládat neomezeně ani izolovaně. Zde zakotveného práva se navíc nelze domáhat přímo, ale musí být vnímáno v kontextu se zněním čl. 36 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, neboť podmínky a podrobnosti daného odpovědnostního právního vztahu stanoví zákon. Zákonem stanovujícím podmínky a podrobnosti je v daném případě již zmíněný zákon o odpovědnosti za škodu.
Nahoru3.2 Škoda
Pojem "škoda" není zákonem o odpovědnosti za škodu explicitně definován a není vymezen ani samotný rozsah náhrady škody. Pojem "škoda" vyplývá toliko implicitně z § 2894 odst. 1 OZ, podle něhož "[p]ovinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody)". Škodou se tedy obecně rozumí újma na jmění. Jměním je podle § 495 OZ souhrn majetku a dluhů osoby, přičemž majetek tvoří souhrn všeho, co osobě patří. Škodou je tedy újma, která spočívá ve zmenšení majetku poškozeného, nebo újma představující zvýšení dluhů poškozeného. Výše škody je proto objektivně vyjádřitelná penězi.
Obrázek 4: Jmění osoby
Nahoru3.2.1 Skutečná škoda a ušlý zisk
Škodu představuje jak škoda skutečná (damnum emergens), jejímž důsledkem je zmenšení majetku poškozeného ve srovnání s tím, jaký byl jeho stav před vznikem škody, tak i ušlý zisk (lucrum cessans). Škodu v jejím konečném důsledku mohou představovat rovněž náklady, které byl poškozený nucen vynaložit na odstranění jejích následků.
Obrázek 5: Škoda
Skutečnou škodou však ve skutečnosti nemusí být jen zmenšení existujícího majetku poškozeného, ale může jí být také vznik dluhu, nebo zvýšení stávajících dluhů poškozeného. Ušlý zisk je dílčí složkou vzniklé škody, stejně jako skutečná škoda. Žádná z těchto dílčích složek nemá přednost před druhou a jejich vznik není vzájemně nijak podmíněn. Výši skutečné škody nebo ušlého zisku musí poškozený pochopitelně dostatečně doložit a odůvodnit, aby ji bylo možno objektivně posoudit. V opačném případě nemůže osoba…
