RNDr. Ivan Brychta, Ing. Jana Kolářová
-
definice daňových dokladů
-
pravidla vystavování daňových dokladů
-
náležitosti daňových dokladů, vč. zjednodušeného
-
zvláštní daňové doklady
-
uchovávání daňových dokladů
-
věrohodnost, neporušenost a čitelnost
Vymezení
V této lekci se dostáváme k problematice daňových dokladů, k pravidlům pro jejich vystavení a uchovávání.
Pravidla pro daňové doklady v ZDPH vycházejí z hlavy XI kapitoly 3 Směrnice 2006/112/ES, od roku 2013 ve znění Směrnice 2010/45/EU, která přinesla do požadavků na fakturaci a uschovávání daňových dokladů významné změny. Prostor, který ZDPH této problematice věnuje, je velký a odpovídá členění zákona z hlediska plnění v rámci tuzemska, s jinými členskými státy a s třetími zeměmi. Samotné vymezení daňových dokladů (zkráceně budeme označovat jako DD) je v tuzemském zákoně obsaženo v §§ 26 až 35a ZDPH.
Souvisejícím opravám základu daně a výše daně se budeme věnovat až v 11. lekci. V té uvedeme i zásady pro vystavování opravných daňových dokladů.
NahoruDefinice daňového dokladu
Daňový doklad (zkráceně budeme označovat jako DD) má svou definici (§ 26 ZDPH): daňový doklad je písemnost, která splňuje podmínky uvedené v ZDPH. Z toho plyne, že nemá-li náležitosti, není daňovým dokladem. Nicméně nárok na odpočet lze však prokázat i jiným způsobem.
DD může mít listinou nebo elektronickou podobu. Listinou podobu si zřejmě dovedeme představit všichni. Elektronická podoba je upravena v ZDPH takto: DD má elektronickou podobu, pokud je vystaven a obdržen elektronicky (k tomu je nutný souhlas odběratele, ten musí být schopen elektronický doklad přijmout). Podrobněji se budeme elektronickou podobou zabývat v závěru této lekce.
Upozornění
Za správnost údajů na daňovém dokladu a za jeho vystavení ve stanovené lhůtě odpovídá vždy osoba, která plnění uskutečňuje. Nicméně odběratel smí nárokovat daň jenom ve výši odpovídající ZDPH, takže ani daň uvedená na dokladu jej neopravňuje k vyššímu nároku na odpočet.
NahoruPravidla vystavování daňových dokladů
Pravidla pro vystavování daňových dokladů (DD) jsou následující:
-
nejprve je třeba určit, podle pravidel jakého státu se DD vystavují (§ 27 ZDPH), a
-
pak se teprve pro případy, kdy vystavení DD podléhá tuzemským pravidlům, definuje postup (§ 28 ZDPH).
Určení státu, podle jehož pravidel se DD vystavuje
Základní pravidlo pro učení státu, podle jehož pravidel se DD vystavuje, říká, že:
Výjimky z tohoto pravidla jsou následující:
Novelou č. 80/2019 Sb. účinnou od 1. 4. 2019 bylo doplněno, že v případě poskytování digitálních služeb, kdy je poskytovatel registrován k dani ve zvláštním režimu jednoho správního místa, podléhá vystavování daňových dokladů pravidlům členského státu registrace.
Příklad
Rozhodněte v následujících případech, pravidly jakého státu se bude řídit vystavení daňových dokladů při následujících plněních:
1. Prodej zboží s místem plnění v tuzemsku, prodávajícím je tuzemský plátce.
2. Prodej zboží s místem plnění v tuzemsku, prodávajícím je ORD v Rakousku, kupujícím je tuzemská OND.
3. Prodej zboží s místem plnění tuzemsku, prodávajícím je ORD v Rakousku, kupujícím tuzemská identifikovaná osoba.
4. Prodej zboží s místem plnění tuzemsku, prodávajícím je ORD v Rakousku, kupujícím je tuzemský plátce.
Správné odpovědi najdete zde
Určení osoby, která je povinná DD vystavit
Jak je patrné i z předchozího příkladu, skutečnost, že je povinnost vystavit DD podle tuzemských pravidel, ještě neznamená, že bude DD vystaven tuzemským plátcem. Vystavovatelem může být i osoba povinná k dani z JČS, pokud bude v tuzemsku povinna přiznat DPH (např. při poskytnutí služby s místem plnění v tuzemsku pro tuzemskou OND – právnickou osobu).
Z tohoto pohledu…
