Povinnost přiznat daň (den uskutečnění zdanitelného plnění)

701

Povinnost přiznat daň (den uskutečnění zdanitelného plnění)

RNDr. Ivan Brychta, Ing. Jana Kolářová

 NahoruVymezení

V 7. lekci se seznámíme s pohledem ZDPH na skutečnosti rozhodné pro vznik povinnosti plátce přiznat DPH na výstupu, v návaznosti na zdanitelná plnění, která jsme probírali ve 4. lekci.

Povinnost přiznat daň se může týkat nejenom poskytovatele plnění, ale (a to jsme již naznačili v předchozích lekcích) též příjemce plnění, např.:

• při pořizování zboží z jiného členského státu,

• při dovozu zboží,

• u služeb poskytnutých osobou registrovanou v JČS nebo zahraniční osobou, kdy se povinnost přenáší na příjemce, nebo též

• v případě uskutečnění služeb mezi tuzemskými plátci v rámci přenesení daňové povinnosti (§ 92a ZDPH), podrobněji bude ve 13. lekci).

Ovšem ani poskytovatel plnění, z něhož byla povinnost přiznat daň přenesena na příjemce, není bez povinností. Musí přiznat dané plnění, a to např. i ve spojení s povinností podat souhrnné hlášení apod.

 NahoruPovinnost přiznat daň

ZDPH vymezuje povinnost přiznat daň (případně přiznat osvobozené plnění) nejen v návaznosti na uskutečnění daného plnění, ale v určitých případech to může být i jindy – máme na mysli především povinnost na základě přijetí úplaty.

Vznik povinnosti přiznat daň při dodání zboží a poskytnutí služby upravuje § 20a ZDPH ve znění zákona č. 170/2017 Sb. účinném od 1. 7. 2017, okamžik uskutečnění plnění pak § 21 ZDPH. V následujících ustanoveních § 22 až § 25 ZDPH je upravena povinnost přiznat plnění u obchodů přes hranice.

Daň na výstupu – z přijaté úplaty nebo ze zdanitelného plnění?

Novelizace zákonem č. 170/2017 Sb. účinná od 1. 7. 2017 vyčlenila úpravu povinnosti přiznat daň do § 20a ZDPH. Nové ustanovení pomáhá rozlišit platby předem, z nichž vzniká povinnost odvést DPH a z nichž tato povinnost nevzniká. Částečně přebírá dosavadní úpravu, když stanoví dvě zásady:

1. Povinnost přiznat daň při dodání zboží nebo poskytnutí služby vzniká ke dni uskutečnění zdanitelného plnění (dále též DUZP).
2. Je-li před uskutečněním zdanitelného plnění přijata úplata, vzniká povinnost přiznat daň z přijaté částky ke dni přijetí úplaty.

To platí pouze v případě, pokud k okamžiku zaplacení zálohy jsou známy veškeré relevantní znaky uskutečnění zdanitelného plnění, a pokud ZDPH nestanoví jinak (např. u přenesené daňové povinnosti v tuzemsku podle § 92a odst. 1 ZDPH nebo u poskytnutí cestovní služby podle § 89 odst. 5 ZDPH, obojí bude až ve 13. lekci).

Má-li být zdanitelné plnění při platbě předem dostatečně určité, musí být známy alespoň tyto údaje:

1. zboží, které má být dodáno, nebo služba, která má být poskytnuta,
2. sazba daně v případě zdanitelného plnění a
3. místo plnění.

Pokud by tyto okolnosti známy nebyly, pak při přijetí platby před DUZP nevzniká povinnost daň přiznat. Obdobně se upravuje u přiznání plnění osvobozených od daně bez nároku na odpočet (§ 51 odst. 2 ZDPH).

Platbou předem může být i zakoupení poukazu, přičemž mohou nastat různé situace:

1. Poukaz opravňuje k získání předem známého konkrétního plnění se známými parametry zdanění. Pak platba za poukaz podléhá zdanění jako dodání zboží nebo poskytnutí služby, na něž se vztahuje.
2. Plnění, které bude čerpáno na základě poukazu, není předem jednoznačné (lze vyměnit za plnění v různých sazbách daně). Pak platba za poukaz nepodléhá zdanění, plnění se zdaní až při čerpání poukazu (např. předplacené dobíjecí kupony mobilních operátorů, které opravňují využít služby operátora i služby třetích stran).

Výjimka, kdy nevznikla povinnost přiznat daň na výstupu při přijetí úplaty, ale až dnem uskutečnění zdanitelného plnění, se až do 31. 12. 2012 týkala případů, kdy plnění uskutečňovaly osoby, které nevedou účetnictví (tj. např. o podnikající fyzické osoby, které vedou daňovou evidenci podle § 7b ZDP, apod.). Pozor na to, že tato výjimka je od 1. 1. 2013 zrušena! Plátce, který nevede účetnictví, přiznává tedy plnění obdobně jako každý jiný plátce.

Až do 31. 12. 2008 existovala možnost neodvádět DPH při přijetí před uskutečněním zdanitelného plnění v případech:

• přeúčtování energií a

• přeúčtování služeb souvisejících s nájmem nemovitostí,

obojí v takových případech, které byly chápány jako zdanitelné plnění. Od 1. 1. 2009 však již tuto možnost v ZDPH nenalezneme.

Úplata

Použití takto vymezeného pojmu „úplata” je přesnější a širší (o nepeněžní plnění protislužbou) než pouhé vymezení slůvkem „platba”. Za úplatu budeme v duchu zmíněné definice považovat přijetí hotových peněz do pokladny nebo připsání částky na účet a také např. platbu kartou či šekem, popř. částka v platebních prostředcích nahrazujících peníze (např. stravenky).

Další možností je poskytnutí nepeněžního plnění coby protislužby (např. je kromě ceny za poradenskou službu v penězích sjednáno i zajištění úhrady hotelu). V podstatě se jedná o úhradu zápočtem oproti závazku (dluhu) vůči stejnému dodavateli.

Příklady nepeněžní nebo netypické formy úhrady:

• Převzetí dluhu … příjemce plnění nezaplatí za plnění dodavateli, ale jiné osobě (věřiteli dodavatele)

• Zápočet … příjemce plnění nezaplatí za plnění dodavateli, ale započte závazek z přijatého plnění s dříve vzniklou pohledávkou

• Platba na vázaný účet … příjemce plnění zaplatí na vázaný účet v bance, jehož majitelem je dodavatel plnění, a připsáním peněz se závazek z plnění považuje za splacený

• Složení peněz do úschovy … příjemce plnění složí peníze do notářské či advokátní úschovy ve prospěch prodávajícího – podle Koordinačního výboru 179/23.05.07 Nepeněžní formy úhrady za plnění pro účely DPH bylo plnění považováno za uhrazené. Nicméně podle nedávného…