2.14.109
§ 109 ZDPH Ručení příjemce zdanitelného plnění a oprávněného příjemce
Ing. Olga Hochmannová
Úplné znění
Ustanovení související
Zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty
-
§ 96 ZDPH – Povinný registrační údaj
-
§ 98 ZDPH – Zveřejnění údajů z registru plátců a identifikovaných osob
-
§ 106a ZDPH – Nespolehlivý plátce
-
§ 108 ZDPH – Osoby povinné přiznat nebo zaplatit daň
-
§ 109a ZDPH – Zvláštní způsob zajištění daně
Vztah k dalším souvisejícím předpisům
Směrnice Rady 2006/112/ES čl. 205
Zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád
Zákon č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů (zákon o oceňování majetku)
Komentář:
V § 109 ZDPH je stanoven institut ručení a podmínky ručení příjemce zdanitelného plnění za daň, kterou za toto plnění nezaplatil dodavatel. Pojmem "příjemce zdanitelného plnění" se pro účely § 109 rozumí plátce, který přijal zdanitelné plnění, nikoli ostatní příjemci, kteří nejsou plátci DPH.
Jak vyplývá z § 171 DŘ, správce daně může vyzvat ručitele k zaplacení daně jen v případě, kdy daňový nedoplatek nebyl dlužníkem zaplacen, ačkoli o to byl upomenut a kdy daň nebyla zaplacena ani na základě vymáhání po dlužníkovi. Proti výzvě se může ručitel odvolat a včas podané odvolání má odkladný účinek.
Novelou od 1. 1. 2025 bylo do § 109 ZDPH vloženo dosavadní ustanovení § 108a ZDPH o ručení oprávněného příjemce a ustanovení § 109 ZDPH byla přeformulována a doplněna.
K § 109 odst. 1 ZDPH
Plátce, který jedná jako osoba povinná k dani a který přijme zdanitelné plnění v tuzemsku uskutečněné jiným plátcem nebo poskytne úplatu na toto plnění, ručí za nedoplatek na dani z tohoto plnění nebo úplaty, pokud v okamžiku vzniku povinnosti přiznat daň věděl nebo věděl měl a mohl, že daň z tohoto plnění nebude úmyslně uhrazena.
Ručení příjemce zdanitelného plnění stanovené odstavcem 1 se týká případů, kdy příjemce zdanitelného plnění věděl nebo vědět měl a mohl, že dodavatel daň z tohoto plnění nezaplatí.
Pro uplatnění institutu ručení v tomto případě by tedy správce daně musel prokázat, že příjemce o záměru dodavatele nezaplatit daň věděl nebo "vědět měl a mohl". Avšak k tomu, aby správce daně došel k závěru, že příjemce plnění "vědět měl a mohl", že daň nebude úmyslně zaplacena, může stačit i nedbalostní zavinění ze strany příjemce plnění, jak vyplývá i z judikatury NSS ČR (viz níže) a jak je uvedeno v důvodové zprávě k návrhu zákona č. 47/2011 Sb., kterým bylo toto ustanovení do zákona o DPH doplněno. K takové situaci může dojít např., pokud příjemce nevěnoval transakci dostatečnou pozornost a nepřijal možná opatření, kterými by mohl zabránit podvodu, např. neprověřil pravdivost údajů o dodavateli, které může prověřit, jako registraci k DPH apod. Pokud příjemce plnění nevěnoval transakci náležitou pozornost, nemůže osvědčit, že jednal v dobré víře a o záměru dodavatele nemohl vědět.
I z judikatury Nejvyššího správního soudu ČR vyplývá, že soud při posuzování, zda daňové subjekty jednaly v dobré víře, přihlíží k tomu zda "jednají s veškerou rozumnou opatrností, aby se nestaly součástí podvodu" či zda postupují neopatrně a nezamezí tak možným daňovým únikům (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR č. j. 8 Afs 14/2010 – 195).
V novelizovaném § 109 ZDPH je použita formulace, že ručitel ručí za "nedoplatek na dani". Tato formulace znamená, že ručí pouze za nedoplatek daně samotné, nikoli za příslušenství daně.
K § 109 odst. 2 ZDPH
Odst. 2 stanoví vyvratitelnou domněnku, kdy se má za to, že příjemce zdanitelného plnění věděl nebo vědět měl a mohl, že daň nebude úmyslně zaplacena:
a) pokud je o plátci, který uskutečňuje plnění zveřejněna způsobem umožňujícím dálkový přístup informace, že je nespolehlivým plátcem,
b) pokud je toto plnění uskutečněno mezi osobami dle § 36a odst. 3 ZDPH (dříve nazývané jako osoby mající zvláštní vztah k plátci, např. osoby kapitálově nebo personálně spojené ad.),
c) pokud je úplata za toto plnění bez ekonomického opodstatnění zcela zjevně odchylná od obvyklé ceny. Pokud by se správce daně snažil uplatnit institut ručení v tomto případě, měl by se příjemce zdanitelného plnění snažit prokázat, že pro použití zjevně odlišné ceny existovaly ekonomické důvody, např. zboží neodpovídalo kvalitě, za kterou je běžně na trhu obchodováno, mělo určité vady, nebylo dodáno do sjednaného termínu apod.
d) pokud je úplata poskytnuta bezhotovostně na jiný účet než účet poskytovatele zdanitelného plnění, který je správcem daně zveřejněn způsobem umožňujícím dálkový přístup. Na rozdíl od dosavadního ustanovení § 109 ZDPH však již u tohoto případu není podmínkou, že se riziko ručení týká jen plateb přesahujících stanovenou částku podle zákona upravujícího omezení plateb v hotovosti. Platí tedy pro jakoukoliv výši částky
Toto ustanovení znamená zvýšenou administrativní zátěž pro příjemce plnění, kteří – pokud se chtějí vyhnout případnému riziku ručení – budou muset účty dodavatelů na internetových stránkách Finanční správy ověřit. Toto…
