3.90
Přechod z české měny na euro
Ing. Pavla Strakošová, Ing. Dagmar Procházková
Účtovat v jiné (funkční) měně než v českých korunách umožňuje legislativa od 1. 1. 2024. Nejde o povinnost, ale o možnost, kterou však nemůže využít každá účetní jednotka, ale jen ta, která pro to má předpoklady. Za tímto účelem je nutné vyhodnotit, zda má účetní jednotka nárok uvažovat o tom, zda bude ve funkční měně účtovat.
Funkční měnou se rozumí měna primárního ekonomického prostředí, ve kterém účetní jednotka působí. Základní koncept funkční měny vychází z mezinárodních standardů účetního výkaznictví, IAS 21 – Dopady ze změn směnných kurzů. Funkční měnu si účetní jednotka určí na základě kritérií uvedených v IAS 21. Primární ekonomické prostředí, ve kterém účetní jednotka vyvíjí svoji činnost, je obvykle prostředím, ve kterém účetní jednotka primárně vytváří a vydává peněžní prostředky.
Při stanovení své funkční měny zvažuje účetní jednotka primární faktory:
a) měnu:
i) která hlavní měrou ovlivňuje prodejní ceny zboží a služeb (často je to měna, ve které jsou stanoveny a hrazeny prodejní ceny zboží a služeb), a
ii) země, jejíž konkurenční síly a právní předpisy převážně určují prodejní ceny zboží a služeb;
b) měnu, která hlavní měrou ovlivňuje osobní náklady, náklady na materiál a ostatní náklady vynaložené na prodej zboží nebo služeb (často je to měna, ve které jsou tyto náklady určeny a hrazeny).
Další podpůrné faktory, které mohou mít vliv na určení funkční měně účetní jednotky:
a) měna, v níž jsou vytvářeny zdroje z finančních aktivit (tj. dluhy a nástroje vlastního kapitálu);
b) měna, v níž jsou obvykle kumulovány příjmy z provozních aktivit.
Nejsou-li výše uvedené faktory jednoznačné a funkční měna tedy není zřejmá, určí vedení účetní jednotky na základě vlastního úsudku funkční měnu, která nejvěrněji reprezentuje ekonomické účinky příslušných transakcí, událostí…
